Number of the records: 1
Darmata
SYS 0226978 LBL 03851cam-a2200733-a-4500 003 CZ^PrSKC 005 20240609074604.8 007 ta 008 120627s2012^^^^xr-a^^^g^^^^^^000^p^cze-d 015 $a cnb002374888 020 $a 978-80-7294-680-8 $q (váz.) : 035 $a (OCoLC)817047423 040 $a OSA001 $b cze $d OLA001 $d ABA001 072 -7
$a 821.162.3-1 $x Česká poezie $9 25 $7 vy_us_auth*0079277 $2 Konspekt 080 $a 821.162.3-1 $2 MRF 080 $a (0:82-1) $2 MRF 100 1-
$7 vy_us_auth*0107718 $a Hruška, Petr, $d 1964- $4 aut 245 10
$a Darmata / $c Petr Hruška ; [ilustrace Katarína Szanyi] 250 $a 1. vyd. 260 $a Brno : $b Host, $c 2012 300 $a 52 s. : $b il. ; $c 19 cm 490 1-
$a ReX ; $v sv. 12 520 $a Pátá sbírka patrně nejvýznamnějšího současného básníka střední generace obsahuje verše, v nichž autor reflektuje postřehy a prožitky přibližně z posledních pěti uplynulých let. 520 $a Titul Hruškova opusu je vlastně jakousi jazykovou přesmyčkou, která naznačuje, že "darmata" lze chápat jako miniaturní "dramata o marnosti" a název této sbírky je pak symbiózou obou těchto slov. Hruška důsledně vychází z reálných událostí a prožitků, které se staly, ze světa, jenž je mu důvěrně známý. Opět se tu proto objevují ostravské kulisy, postavené ponejvíce ve tvaru zaplivaných paneláků. Rozhlížet se v tomto prostředí je pro autora příležitostí, aby dospěl k smutnému přesvědčení, že pominula doba nadějí a následovat může pouze čas, v němž se člověk bude pohybovat v soukolí apatie a znechucení. Od úvodní básně, věnované zesnulému prozaiku Janu Balabánovi, rozehrává Hruška mozaiku mnohdy až hrůzyplných obrazů, v nichž je veškerá kladná lidská aktivita potlačena a v dramatické zkratce působí zcela zbytečně a nadarmo. Zároveň Hruška bohatým metaforickým jazykem přináší i výpověď, do níž se pokouší zařadit i určité bilanční prvky a hodnocení. I to je ovšem ponejvíce charakterizováno smutným a bolestným tónem, v němž převládají pochybnosti a nejistoty. 520 3-
$a Co volá ten hoch, vlastně syn, z druhého břehu řeky? Jakou zvláštní lásku nám vyznává Jessy Aliyu ze zbloudilého spamu? Co nabízí Marie-Ange Noa z letáku, kdo a proč křičí na celý pustý barák? V pořadí pátá sbírka Petra Hrušky je plná neklidu, ne však těkavosti. Naopak. Tenhle nepokoj má svou pomalost, váhu a zaťatost, své hrany. Těžkne, tlačí, dře, znaveně se vrývá pod kůži. Život je již za půlí své pouti, podstatná poznání, zásadní chvíle, činy, zvraty i chyby máme za sebou, ale svět a život nepřestávají naléhat. I toto naléhání stárne, hranatí a těžkne; tak známé, a přece někdy sotva pojatelné.Rozumíme si ještě, svému jazyku, jeden druhému či aspoň trochu sami sobě? Anebo jsme, spolu s okolními věcmi, městem a vůbec celým světem, stiženi podivným mutismem? Neschopni ze sebe vypravit kloudné slovo, větu? Hrany světa hrubnou a dřou, jsou otřískané, osahané k nepoznání. Nějak tím vším však musíme projít. V tomhle městě jménem Ostrava si musíme vyrobit své trudné, umanuté palivo k přežití. V této neladné, pracné noci, zatímco slušní lidé zaspávají zkázu, se básníka vytrvale drží jeho nespavost. Někdo tu stráž má dotáhnout do konce.Jan Štolba Petr Hruška (nar. 1964) je básník a literární historik. Vydal básnické sbírky Obývací nepokoje (1995), Měsíce (1998),Vždycky se ty dveře zavíraly (2002), Zelený svetr (soubor, 2004) a Auta vjíždějí do lodí (2007). Pracuje v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR. Střídavě učí literaturu na ostravské a brněnské univerzitě. Podílel se na řadě literárněhistorických prací (slovníky spisovatelů a lterárních periodik, kapitoly z dějin literatury), je autorem monografie Někdy tady. Český básník Karel Šiktanc (2010). Žije v Ostravě. $c ereading 520 3-
$a Co volá ten hoch, vlastně syn, z druhého břehu řeky? Jakou zvláštní lásku nám vyznává Jessy Aliyu ze zbloudilého spamu? Co nabízí Marie-Ange Noa z letáku, kdo a proč křičí na celý pustý barák? V pořadí pátá sbírka Petra Hrušky je plná neklidu, ne však těkavosti. Naopak. Tenhle nepokoj má svou pomalost, váhu a zaťatost, své hrany. Těžkne, tlačí, dře, znaveně se vrývá pod kůži. Život je již za půlí své pouti, podstatná poznání, zásadní chvíle, činy, zvraty i chyby máme za sebou, ale svět a život nepřestávají naléhat. I toto naléhání stárne, hranatí a těžkne; tak známé, a přece někdy sotva pojatelné. Rozumíme si ještě, svému jazyku, jeden druhému či aspoň trochu sami sobě? Anebo jsme, spolu s okolními věcmi, městem a vůbec celým světem, stiženi podivným mutismem? Neschopni ze sebe vypravit kloudné slovo, větu? Hrany světa hrubnou a dřou, jsou otřískané, osahané k nepoznání. Nějak tím vším však musíme projít. V tomhle městě jménem Ostrava si musíme vyrobit své trudné, umanuté palivo k přežití. V této neladné, pracné noci, zatímco slušní lidé zaspávají zkázu, se básníka vytrvale drží jeho nespavost. Někdo tu stráž má dotáhnout do konce. Jan Štolba $c okcz $u https://www.obalkyknih.cz/view?isbn=9788072946808 $2 Web obalkyknih.cz 653 $a Elektronické knihy Poezie 655 -7
$7 vy_us_auth*0078319 $a česká poezie $2 czenas 655 -9
$a Czech poetry $2 eczenas 830 -0
$a ReX
Number of the records: 1