| Životopis | Narodil se 20. srpna 1878 v Tasově.Pocházel z rodiny rolníka a vesnického kupce.. Po studiích na gymnáziu v Třebíči vstoupil do katolického bohosloveckého semináře v Brně (vysvěcen 1902). V roce 1897 se seznámil s Otokarem Březinou, který na něho měl rozhodující vliv v rozhodnutí stát se knězem.Březina zůstal Demlovým celoživotním básnickým idolem. V roce 1902 nastoupil J. Deml do kněžské služby a vystřídal několik míst na Moravě (v letech 1902-1904 Kučerov u Vyškova). Kvůli neshodám s církevními nadřízenými byl neustále překládán, což vyvrcholilo jeho vyloučením z duchovní správy v roce 1909 a roku 1912 byl poslán do penze. Jakub Deml byl konfliktním člověkem, neschopným kompromisů s denním životem. O tom svědčí nejen jeho vztahy k církevním představitelů, ale i k přátelům (sochař František Bílek, nakladatel Josef Florian, kritik F. X. Šalda, ad.) V následujících letech žil J. Deml střídavě u svých přátel a příbuzných. Teprve v roce 1922 se usadil natrvalo v Tasově. V roce 1918 vstoupila do Demlova života Pavla Kytlicová, která se stala nejen vydavatelkou, ale i harmonizujícím činitelem Demlova uměleckého díla. Po smrti O. Březiny (1929) a P. Kytlicové (1932) došlo u Demla k hluboké krizi. Jeho kniha Mé svědectví o O. Březinovi (1931) byla odsouzena českou kulturní veřejností.Deml zde mluvil o např. O Březinově antisemitismu a jeho sympatiích k fašismu, vyslovil „skrze Březinu to temné a zlé, co je v něm samém“ (M. Putna).. Od počátku 30. let se projevovaly v díle J. Demla antisemitské a konzervativní výpady proti Československé republice.. Roku 1930 byl postaven před soud pro urážku hlavy státu, stíhání však prezident T. G. Masaryk zastavil Tyto názory, zejména antisemitismus, se dostaly do nebezpečné blízkosti nacistické ideologie, s níž se však Deml neztotožňoval a během okupace přestal publikovat. Po válce byl nařčen z kolaborantství podle „malého dekretu“ a znovu obžalován z velezrady v létě 1948; až díky zásahu V. Nezvala jej soud zprostil viny. Zemřel 10. února 1961 v nemocnici v Třebíči, pohřben byl v Tasově. Demlovo dílo bylo neobyčejně různorodé (básně, povídky, eseje, recenze, deníky, kázání, náboženské meditace). Do prvního tvůrčího období patří kniha Moji přátelé (1913, 1917); zde utvořil Jakub Deml novou podobu básně v próze. Ve sbírce oslovuje důvěrně květiny, stromy, keře. Vžívá se do nich, v nečekaných asociacích objevuje mnohotvárnost dění viditelného i neviditelného. Láskyplné Mé přátele doplňuje báseň v próze Miriam (1916). Miriam má osobní pozadí: jednak autorův něžný vztah k postižené a předčasně umírající sestře Matylce, jednak lásku k Elišce Wiesenbergerové (1869-1918). Opačnou linii Demlova díla představují jeho děsivé vize v prózách Hrad smrti (1912) a Tanec smrti (1914), v nichž vyslovuje básník s dosud nevídanou intenzitou stavy úzkosti, ohrožení a děsu. Vyrůstají ze záznamu snů a vidin.. V Demlově díle se na jednu rovinu dostávají odlišné jevy, podle tradičních norem nesouměřitelné (osobní zážitky, malichernosti i tragédie, vzpomínky, sny, anekdoty i smrt). Tento postup se ukázal být literárně velmi inspirující (surrealisté, Halas, Holan, Kolář, Hrabal). Klidné a harmonické období Demlovy tvorby 20. let (Mohyla, Tepna, Hlas mluví k slovu) bylo vystřídáno ve 30. letech díly , do nichž se proniká autorova osobní krize a osamělost. Patří sem především próza Zapomenuté světlo (1934) Obnaženou osobní zpověď spojovala s otázkami po věčnosti, výseky každodennosti a ostré invektivy se v ní střídaly s metaforičností a odbočkami, v nichž je zdánlivě řeč o něčem jiném. Po smrti přítelkyně Pavly Kytlicové se snažil sblížit s německou hraběnkou Kateřinou Sweerts- Sporckovou (1895-1945) , která jej ponižujícím způsobem odmítla. Tehdy zklamán přáteli (kontroverzní kniha o O. Březinovi) napsal Zapomenuté světlo. Vrací se v něm utkvělé motivy: umírající selka, k níž autor cítí náklonnost a snaží se ji marně zachránit, vzpomínky na Pavlu Kytlicovou, erotika, smrt a věčnost. Střídají se výkřiky sebetrýzně a útoky proti kritikům. Sám název je podobenstvím: autor, osamělý ve svém domě, ráno zjistí, že nechal na schodišti svítit žárovku; je to obraz marnosti, světla v prázdnotě.. Kniha byla po vydání zkonfiskována a mohla se prodávat až po začernění několika „nemravných“ míst. Film Zapomenuté světlo (1996, Vladimír Michálek) přejal z Demlovy prózy jen několik motivů. O Demlově životě vypovídá i 26 svazků Šlépějí (1917-1941) – sborníků, do kterých Deml zařazoval deníkové záznamy, politické komentáře, náboženské meditace, úvahy, básně i prózy). Demlovy vztahy k Vyškovsku - 1902-1904 kaplanem v Kučerově ; 1921 vytiskl F. Obzina ve Vyškově báseň v próze (4. vydání)
|
|---|
